Laserové centrum
Co mají společného artróza a migréna, nebo tenisový loket a močová inkontinence? Všech se dá zbavit za pomoci jediné technologie. V medicíně se využívá už přes čtyřicet let. Název LASER je původně zkratkou pro "Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation", tj. zesilování světla stimulovanou emisí záření. Jeho princip spočívá v přeměně dodávané energie na světlo, které je koherentní, monochromatické (na rozdíl od světla žárovky má jednu barvu, jednu vlnovou délku) a nešíří se všemi směry, ale v úzkém svazku. Paprsek laseru přenáší velké množství energie, která se při dopadu mění hlavně na teplo. Vhodnou optikou ho lze soustředit do nepatrného bodu o průměřu řádově setin milimetru. Toho se využívá jak v průmyslu, tak např. pro pálení nebo řezání v chirurgii.
Ve fyzioterapii se však nic neřeže a používají se lasery s nízkým výkonem, do 500 mW. Fungují na principu biostimulace- světlo je pohlcováno buňkami, kde energie fotonů vyvolává fotochemické změny podobné fonosyntetickým procesům u rostlin. Mitochondrie v buňkách jsou stimulovány k výrobě ATP (adenosintrifosfátu) a je podpořen buněčný metabolismus. Oba tyto efekty vedou ke snížení léčebné doby. Studie naznačují, že laserové záření má vliv i na zvýšenou aktivitu fibroblastů(vazivových buněk), syntézu kolagenu, angiogenezi (tvorbu nových cév) a podporuje novotvorbu buněk imunitního systému. Prokazatelně se zrychluje hojení ran a jizev, klinické výzkumy dokládají účinnost u zánětů šlach a kloubů, kožních onemocnění a řady dalších indikací. Neinvazivní terapie nezpůsobuje bolest, poranění či zarudnutí- kvůli tomu také hovoříme o "studeném" laseru (LLLT). Nevýhodou LLLT laserů jsou jejich fyzikální limity – zejména maximální výkon omezující hloubku průniku do tkáně i možnost zvyšovat terapeutickou dávku.
Od konce 90. let se proto objevují nejprve v základním výzkumu a následně i v klinické rehabilitační praxi lasery o výkonu v řádech Wattů (HIL, vysokovýkonový laser). Technologie těchto přístrojů umožňuje generovat výkon nejčastěji okolo 10W a více za účelem vyvolání silnějšího biomodulačního a protibolestivého účinku. Není to ale nebezpečné? Tak jako se dá laserový paprsek soustředit do jednoho místa, dá se také rozptýlit, a tím snížit množství energie dodané na jedno místo. Přestože se jedná o lasery nejsilnější třídy 4, nemohou tedy vyvolat poškození tkáně. Každá vlnová délka (neboli barva laseru) má rozdílnou schopnost průniku tkáněmi- záleží na typu buněk, které ji pohlcují. Díky vysoké energii je nyní možná terapie až do hloubky 10 cm.
VÝHODY VYSOKOVÝKONOVÝCH LASERŮ (HIL,HILT): MÉNĚ NÁVŠTĚV, VÍCE LÉČBY
Výrazný terapeutický rozdíl oproti standardnímu studenému laseru spočívá v tepelném a protibolestivém účinku. Přístroj s vyšším výkonem má při vlnové délce okolo 1000 nm a pulzním charakteru světla pomocný tepelný(termický) efekt – aniž by hrozilo přehřátí tkáně, dojde k lokálnímu zvýšení krevní cirkulace. Pocit tepla navíc pacientovi indikuje probíhající léčbu, což u "studeného" laseru chybí. Ještě důležitější je ale protibolestivý(analgetický) účinek, dosahovaný působením fotomechanické vlny. Ta je vlastně přeměnou energie fotonů na hloubkové mechanické dráždění, které zasahuje volná nervová zakončení. Blokuje se průchod bolesti nervovým systémem a je podpořeno uvolnění endogenních opioidů, což vede k okamžité a dlouhodobé úlevě od bolesti(analgezii). Hlavním přínosem této metody je výrazné urychlení emise, což umožnuje z praktického pohledu značné navýšení léčebné dávky (J/cm2) aniž by došlo k neúnosnému prodloužení aplikace. Použití vysokovýkonných laserů je ekonomicky výhodnější: má lepší terapeutický efekt a vyžaduje méně návštěv pacienta.
